V době kdy ještě léto bylo v plné síle, jsem si co druhej den dělal hezkou noc a přespávačku v autě. Zároveň jsem si ale říkal, že musim co nejvíc šetřit (protože furt kurva ať dělám co dělám tak nemám prachy), takže jsem tupě jezdil přespávat v dodávce jen kousek za Letovice k naší přehradě.
A i když to bylo jen kousek od baráku, tak stejně musim říct, že jsem si to užíval. Je to podobný, jako když byl člověk ještě malý děcko a postavil si stan u babičky na zahradě. Najednou jsme se pak všichni cejtili jako největší zcestovalí trampové a bylo to vzrůšo! No a stejně tak jsem se cítil i já, sám v autě u velké vody. Sice kousek od domu, ale pořád velkej zcestovalej tramp! :D jakoby..
No a jeden večer přijíždím na kus spaníčka na moje oblíbený místo s mega nejlepším výhledem a protože to bylo uprostřed týdne, tak ještě dřív, než slunko zapadlo, nikde nebyla ani noha. A já tam sedim, čumím na tu vodu, je krásně, naprosto boží světlo, je to nejvíc romantika.. a říkám si jak boží by bylo tam jednak být s nějakou babou (:D) ... a druhak mě hned napadlo, jak bych ji tam vyfotil ze všech směrů a úhlů!
No a pak slunko zapadlo a já tam ve tmě čuměl při milejch písničkách na hvězdy a byl jsem úplně spokojenej. Zároveň jsem pak ale druhej den ráno, sotva jsem vstal, napsal na instáč, že rozhodně potřebuju nějakou babu na focení s károu při západu sluníčka a napjatě jsem čekal, kdo se ozve.
A ozvala se ta nejbožejší a nejvhodnější ze všech žen - Nikča. Přesně tohle drobný, potetovaný, jemný stvoření s lišáckým kukučem, jsem si o den dřív, při rozjímaní (potají) představoval. Hurá!
Mělo to jedinej háček. Nikča jezdí z práce až kolem sedmé večer, takže bylo jasný, že to bude celý ve spěchu, že to bude muset klapnout na první dobrou a že toho asi zas tak moc nestihnem nafotit.
Ale tentokrát mi to přišlo úplně komfortní, protože jsem si chtěl udělat jen takový ty svoje obyčejně hezunký "domácí" fotky.. Měl jsem celkem jasnou představu, věděl jsem, že potřebuju jen nějaký černý bodyčko, že vemu z chaty můj oblíbenej, nikomu nepatřící černej klobouk, aby Nika vypadala jako správná emerická cestovatelka.. a bude to.
Za chvíli bude sedm, takže už sedím v káře a jedu směr přehrada a do toho mi píše Nikča, že už je na místě, ale že to nepůjde, protože tam je asi milion aut a lidí! Předpokládám, že přehání, ale o minutu pozdějc, když přijíždím na parkenplac, tak vidim to samý.. milion aut a hned vedle mýho oblíbenýho spacího postu je navíc otevřená pojizdná hospůdka s občerstvením, nacpaná lidma k prasknutí :D
Tak jsem polknul težkou slinu ... a říkám Nikči, že to bude úplně v pohodě. Že nahá být stejně nemůže, že ji schovám do auta a nikdo na ni ani neuvidí a i když jsme oba takoví malí asociálci stydliví, tak jsme se do toho nějak postupně pomalu po několika cigaretách na odvahu pustili.
Přece jen jsme se oba těšili, že budou hezu fotky, tak teď musíme trochu toho nepohodlí obětovat :) ... teda mně se to mluví ... :D Ale být modelka, tak přísahám, že do toho nejdu :D .. ale nikomu to neříkejte..
Totiž i když jsem zaparkoval tak, aby na ni všichni neviděli (což btw bylo úplně napiču, co se světla týče), tak část té chladným alkoholickým mokem opojené hospodské předzahrádky měla nádhernej výhled... a rovnou i blbý komentáře, což vybuzovalo i ty nevidomý, aby prozřeli.. takže najednou se kolem našeho auta hemžil člověk za člověkem a očumovali, co že za kobru se to tam protahuje ve svitu podvečeního slunce :D ..
A já se je snažil jemně posílat do hajzlu, protože mi zacláněli :D Svině! :D ...
Každopádně Nikolajdička to zvládla na jedničku, dělala že je všechno v cajku, jemnopózovala tak, jak jsem potřeboval.. a postupně, jak byla větší a větší tma, tak jak ubývali hospodníci, tak se nám tvořilo líp a líp.
No a když se o pár desítek minut setmělo tak, že už se dál nedalo bez světel fotit, vzpomněl jsem si, že mám sebou malý led světýlko! A tím, že jsme tam už zůstali jen sami dva a široko daleko nikde nikdo, a že jsme byli tak hezky rozfocení, pokračovali jsme dál. A konečně začala ta pořádná jízda! :)) A to vám ukážu zase příště.