V prosinci, roku 2019, takže víc než před pěti lety od doby, kdy tohle píšu, jsem na Facebooku přes přátele přátel narazil úplnou náhodou na profil nějaké baby, kterou jsem dokonce znal od vidění od nás z Letovic.
Vždycky mi přišla mega zajímavá a navíc kolem sebe vždycky měla speciální, (tak trochu sexuální) auru.. což jsem si možná jen představoval (:D), ale neměl jsem nikdy koule na to ji oslovit na focení.
Ale pak jsem ji potkal na Facebooku, sebral jsem všechnu odvahu a napsal jí co nejvíc obyčejně sympatickou zprávu jsem dokázal:
To co přišlo zpátky, jak vidíte, byla ledová sprcha, uzemnění a moje zkoprnění. :D Měl jsem pocit, že nejen, že nikdy znovu Veroniku neoslovím, ale spíš.. že už nikdy ŽÁDNOU babu neoslovím... Možná jsem chtěl i prodat foťák a už nikdy nepřijít do styku s žádnou ženou obecně :D .. Protože když vám jako asociálnímu introvertovi někdo až takovýmhle způsobem zařízne trenky, zanechá to tučnej otisk.. na duši :D (no jo, jsem citlivka)..
Pak plynul čas.. a uplynulo skoro pět let, já na tuhle zkušenost (a i na tuhle ženu) úplně zapomněl a tak si tak jednoho dne brouzdám Instagramem a u mýho kamaráda fotografa Richarda vidim brutální kost! Je tam i označená a tak si říkám.. "ty vole, tu bych chtěl fotit, to se musím vyzkoušet!" ... A tak.. jí jdu napsat zprávu. Mimochodem skoro až bolí, že za pět let jsem se v psaní zpráv nikam nevyvinul :D
A jak vidíte, obratem jsem dostal odpověď, tentokrát už bez zařezávání.. Verča psala,že by to šlo a tak jsem měl v hlavě jen jedno velký hurá! :D ...
A jak koukám na její profil a přemýšlím, co krásnýho bysme s touhle novoženkou mohli vyfotit, tak na to čumim a říkám si... moment kurva.. tuhle babu už jsem někde potkal.... A PAK MI TO DOŠLO! :D
Prala se ve mně zloba s nadšením a strach s úžasem a dohromady to celý v mojí hlavě rozsvěcovalo kontrolku "potencionální průser", což mě trochu brzdilo a trochu vábilo :D .. Říkal jsem si, že buď na focení ani nepřijde, nebo příjde s manželem.. nebo příjde jen manžel, nebo manžel příjde až po focení. :D
Nevyplnilo se ani jedno. Přicupitala úplně sama, hezunká, nadšená, usměvavá, přesně s tou energií, jak jsem si ji pamatoval "za mlada" :D .. Až mě to trochu ožehlo, že jsem byl v první chvíli takovej přiškvařenej, jako když jde mladej kluk na střední do kabinetu "TÉ KRÁSNÉ" paní učitelky pro mapu, zatímco v hlavě má úplně jiný scénáře.. :D
"Jak moc velkou nahotu můžem dělat?", ptám se během prvních kilometrů, abych ze sebe shodil balvan těžkosti.. "Já jsem to nikdy nefotila a asi bych zatím ani nemusela". Hranice byly vymezeny, ale zároveň to znělo jako budoucí příslib něčeho hezkýho :D :D
Po cestě jsme zjistli, že jsme ze sebe oba trochu nervózní.. jestli nám to půjde a tak.. a tak jsem si řekl, že na to seru, že musíme skočit rovnou do vody rovnejma nohama, než při hledání nějaké lokace znervózníme tak, že už nebudem provozuschopní vůbec.
A zrovna jsme jeli kolem říčky, tak jsem zastavil, nechal Verču nasoukat se do čehokoli, co jí příjde příhodný a v čem se bude cejtit, nasadil jsem si na hlavu kameru (což naší nervozitě velice prospělo) :D ... a šli jsme testovat, jestli nám to bude klapat, jak je Verča ohebná, mrštná, výrazově nadaná a jak dobrej.. jsem já :D..
No a co z toho vzniklo, vidíte nahoře v galerii. Můj pocit? MEGA šikovná, mega krásná baba, která má v sobě ten typ ženskosti, kterýho je mezi zdejšíma mladýma ženama jak šafránu. Prostě.. miluju :D .. a těšili vy na příště! :))