Když ze sebe Šárka shodila šaty, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Jednak jsme ještě před chvílí bojovali s tím vůbec začít fotit něco oblečenýho a najednou tady předemnou stojí v rouše Evině, i když hned za rohem sedí u svýho stanu pán a paní a ládují se tlačenkou, zatímco opodál banda opilých maníků dělá čímdál větší rambajs.. A za druhé.. nemohl jsem uvěřit vlastním očím, jak je Šárka nádherná!
V tu dobu jsem za sebou měl letní našláplou sezónu a asi 6 miliónů focení s nahýma ženskýma, takže jestli mě něco mohlo dostat do varu, rozhodně ne nahý ženský tělo.. jsem si myslel.. dokud jsem neuviděl tuhle božzkost..
Takže jsem si pomocí volné ruky zaklapl zase zpátky spodní čelist k té vrchní a dělal jsem, jakože o nic nejde, protože vim, že Šárka těžko snáší komplimenty.. Ale kdybych mohl, kleknu si na kolena a pěju chvalozpěvy až do hluboké noci, což se naštěstí nestalo, protože předpověď byla: DÉŠŤ .. a já bych se určitě nachladil.
Ostatně už se stejně smrákalo. Slunko bylo to tam a na mě teď bylo, abych v posledních pár minutách zaznamenal tuhle nádhernou ženskou bytost obklopenou skalama a vodou celýho lomu, kterej ať jsem chtěl nebo ne, tím že se Šárka proměnila v královnu mýho světa, patřil jen jí. Najednou jsem nevnímal, že jsou okolo nějaký lidi a přepnul jsem se do módu "Královno, udělám co vám na očích uvidím" :D
A Šárka nemusela nic, než být. Najednou nebylo potřeba něco vymýšlet, protože její tělo, její energie, to prostředí okolo nás, všechny skály, stromy, voda, příroda... všechno se najednou propojilo a dávalo to smysl a já to v tu chvíli absolutně miloval.
Stačilo, aby si stoupla a jen stála a koukala na mě.. a byla božská.. Stačilo, aby se opřela o skálu.. a byla božská! .. Na chvíli zasněně zavřela oči a já z toho mohl odlítnout na Mars, jak božská u toho byla..
Pak jsem odstoupil dál, abych se rozdýchal.. a když jsem ji před sebou viděl.. křehká jemná žena pod surovou tvrdou skálou.. tak jsem to jen vyfotil... a sám na sebe jsem v duchu nalíhal, abych se kurva okamžitě uklidnil, ale nešlo to :D
A pak mělo dojít na lámání chleba. Jedna skála, u které jsme celou dobu fotili dobrá, ale hned vedle, u stanu pána s paní s tlačenkou, bylo přesně to místo, kde by se daly vyfotit jedny z nejlepších fotek, který jsem kdy udělal..
Ale znamenalo by to, že stydlivá Šárka by musela překonat všechny svoje bloky.. a já taky.. :D a musel bych se jít zeptat těchto dvou cizinců, zda-li jim nebude při té troše jejich tlačenkové romantiky vadit, když jim u toho před xichtem bude poskakovat moje nahá královna světa.
Popisuju zapáleně Šárce, jak vyjímečný je to světlo, který zrovna máme, jak vyjímečná je ona, jak vyjímečný je to místo obsazený tlačenkářema.. a jak moc se bojím se jich jít zeptat na to, jestli jim nebude k jídlu zavazet kus holé prdele..
"Když se půjdeš zeptat a nebude jim to vadit, tak ... tak to uděláme, ale jak se ozvou ti opilci, tak končíme!" ... To byly slova silné královny, který posílily i mě.. A tak jdu k párku tlačenkových nadšenců, kteří, jak se blížím, na mě vyděšeně koukají, jestli je jdu okrást o jídlo, nebo vyfotit.
"Nejdu vás okrást, ani vyfotit, ale potřeboval bych tady chvíli fotit, protože sedíte na nejkrásnějším místě v celym lomu. Nevadilo by vám 5 minut koukat na nahou holku?" ... Viděl jsem jen, jak se pánovi rozzářily oči, zatímco paní se jen zvedlo obočí. Chvíli bylo ticho, někdo z těch dvou polknul, asi to byla paní. "Nevadí", řekla mužským hlasem žena muže, který za chvíli zažije něco, na co bude určitě vzpomínat ještě roky..
"Miláčku, tak můžem!", volám na Šárku, která se schoulená skrývá za rohem, aby za chvíli vykráčela před dva cizí lidi, jako rocková hvězda na podium před statisícový publikum. Přál bych vám to vidět. Vypadala jako dokonalá bytost. Jako oživlá antická socha. Vypadala, jako by ji seslalo samo nebe.
A tak na ni koukám, jak přichází a ladně leze na obří kámen nad vodou.. koukám na pána, jak kouká na to samý, na co jsem doteď koukal já a koukám na paní, která kouká na pána, kterej už nekouká (:D) .. " Budeš mě teda i fotit?" vyrušila mě najednou z mojí romanticko/erotické zasněnosti Šárka.. a mě na chvíi napadlo.. že bych ji nefotil.. že bych tam jen chtěl stát.. a koukat na ni.. a nefotit.. jen koukat.. nepracovat.. jen koukat.. ne prasácky.. ale koukat stejně, jako když jednou za život vidíte polární záři, padat kometu, nebo dvojitou duhu..
Ale nešlo to :D Od koukání jsem tam nebyl. A když už se chytám foťáku a přemýšlím, jak to udělat, aby to bylo nádherný, smyslný a jemný.. slyším z dálky tohle: "Ty piiiiičoooo ona je nahááááá borci! Čumte na tu kunduuuuu!"
Třeštím oči a doufajíc, že Šárka nic neslyšela mířím na ni rychle foťákem a začínám co nejhlasitěji rozdávat povely, aby se soustředila na to, co potřebuju a aby ideálně vůbec nezpozorovala, že na protějším břehu na ni kouká tlupa lidoopů :D
Celý by se to asi i povedlo, ale zatímco já měl neandrtálce za zády, Šárka na ně přeze mě měla přímej výhled (a oni na ni).. Takže okamžitě sedla na zadek a schovala se do klubíčka a už už to vypadalo, že je s náma ámen.
Chopil jsem se situace a nepřestal fotit. "Takhle jak sedíš, tak na tebe není vůbec vidět a vypadá to furt hezky!", říkám jí a u toho fotim.. "A stejně jsou tak daleko, že reálně nemůžou nic vidět a i kdyby, tak stejně.. ti můžou být u prdele.. jsou opilí a už tě znovu nikdy neuvidí"..
A Šárka, naproti všemu, o čem jsem byl přesvědčenej, se během chvilky zase uvolnila.. A i borci v dálce zjistili, že z toho bude hovno a tak vymizeli a ztichli.. a my jsme tak mohli ničím nerušení, protože dokonce i baťůžkáři s bůčkem zalezli do stanu, pokračovat a udělat to, co doteď reálně považuju za jedny z mých nej fotek..
A mělo by to všechno dobrej konec, protože za dalších pár minut už jsme byli hotoví a sami se sebou ukrutně spokojení, protože se nám nakonec povedlo všechno, co jsme si přáli, kdybychom se nemuseli vracet "uličkou hanby" zpátky přes teď už navíc i pěkně ostrý a nasraný zbloudilý duše..
Odcházíme z lomu, procházíme táborem výpitků a je až podezřelý ticho.. Teda přesně do doby, než jsme tak tak na hranici jejich území, když v tom někdo bejkne "kurvo!" .. a k tomu se přidá další: "Mrdko z onlyfans!" a další do toho "Kdyby ses radši nekurvila a šla někam makat jako normální lidi!" ... a další přidává: "Mazej makat do fabriky ty špíno!" ..
Bylo mi z toho hrozně, ale těžko s tím co dělat.. Debatovat by nemělo smysl.. Bít se s něma by nemělo smysl.. Poslat je do hajzlu by nemělo smysl.. Vlastně to celý nemělo smysl, protože reálně.. Šárka žádnej onlyfans ani nic podobnýho nemá.. a reálně.. reálně maká ve fabrice a dělá celkem těžkou práci.. a focení je pro ni jen relax a vystoupení z komfortní zóny a taky tvoření něčeho krásnýho..
Ale když banda tuláků vidí nahou holku a ta s něma odmítne laškovat a navíc se ještě fotí, tak automaticky padá do škatule "OF", dostane nálepku a má smůlu.. Ale samozřejmě kdyby to OFko měla, tak tihle kluci tam budou první a vesměs to budou přesně ti, kteří tam budou nejaktivnější.. A to jsem přesně říkal Šárce! Že kdyby chtěla, může na nich udělat majlant! :D .. Ale je to čistá duše, usmála se a šla dál..
Přespávání v autě, o kterým jsem (téměř) snil pár dní předem, se opravdu (k mojí smůle) nekonalo, ale zajeli jsme ještě na benzinku, sedli k jednomu z venkovních stolků a celkem v klidu jsme si povídali, já jí (tupě) vyjevoval, jak moc se mi líbí a ona (chytře) dělala, že jí to nevadí... a pak.. pak mě obejmula, rozloučila se a zmizela do tmy..
A jak jsem tam na té benzince zůstal sám.. s rozestlaným autem.. a rozněžnělou náladou.. řekl jsem si, že tam někde přespím.. Koupil jsem si horký kafe, vytáhl noťas, dal si cígo a začal rovnou vybírat fotky, který byly nejkrásnější..
Když v tom.. ke mně najednou ze tmy přišel na první dobrou fakt divnej týpek a říká mi: "Vy máte stejný auto!" .. a já říkám: "Stejný jako kdo?!" .. a přitom přemýšlím v jakym filmu ta moje amerika byla, abych rychle dokázal navázat, dělat sympatickýho, hezky se usmívat, konverzovat, poděkovat a dělat, že jsem normální neintrovertní člověk.. a on říká "Jako já!" .. a chtěl jsem mu cosi říct, ale to už vedle nás zastavovalo auto městské policie, za kterýho okamžitě vylejzá strážník jak hora.
Mám divnej pocit, kterej ještě podpořil divnej borec se stejným autem jako já, kterej když vidí policajta, očividně znervózní. Strážník přichází k nám a surovým hlasem bijce medvědů říká "Dobrý večer pánové." a týpek hned: "Co jsem udělal? Já nic neudělal!" .. a strážník, tím jeho basovým hlasem, kterej rozezníval i plechy stojanů na pumpě říká nejděsivější věc na světě: "V pořádku, já jdu tady za pánem." .. A tak na něj čumim.. Jsem kurva někde, kde jsem nikdy nebyl. Je noc, právě jsem fotil nahou holku v lomu před lidma.. možná jsem někde něco posral? Někomu se něco stalo? Někde jsem jel na červenou? Seberou mi auto? Půjdu do vězení? Co se kurva děje a co budu dělat?!!! :D
A než mi tohle proběhlo hlavou, tak policajt dořekl tu větu "Já jdu tady za pánem.. za panem Zemánkem.... Dobrý večer pane Zemánku" .. no a to mě zabilo už úplně, protože bylo jasný, že si mě musel prolustrovat, že jsem provedl něco hroznýho, nebo si to aspoň někdo myslí.. a já teď půjdu do vězení.. a co bude s Barčou v autě.. a jak se dostane domů, když jsem tak daleko.. a ... než jsem promyslel všechny varianty všeho, co se mohlo stát, tak strážník povidá: "Já vás sleduju na YouTube!" .. a začal se tlemit :D
KÁMEN mi pičo spadl ze srdce a zavalil půl světa.. No a tak jsme další půl hodinu seděli s tímhle bezvadným borcem a povídali si o focení a točení a o životě, aby pak taky sedl do policejní káry a zmizel v dáli.. a ve mně zůstal dobrej pocit.. z toho všeho, co jsem dneska zažil.. protože i o týpcích v lomu jsme kecali a najednou se mi to zdálo jako malicherná věc.. a jediný hmatatelný, co po nás z toho dne a večera zůstalo, jsou nádherný fotky s nádhernou babou.. a tenhle příběh :) ... takže vlastně dobrý :)