"Pojďte se mnou dneska někdo fotit, dokud je ještě hezky!" byla výzva u mě na instáči, na kterou odpověděla spousta "Já bych chtěla, ale ne dneska modelek" (což mimochodem jsou modelky, který nakonec stejně nepřijedou nikdy :D :D) .. a když mě opouštěla už i poslední kapička naděje, tak přesně v tu chvíli ji zprávou z nebe zastavila Nikča, která mi píše "Mám mastný vlasy, jsem až do večera v práci, nemám sebou žádný foto hadry, ale asi stihnu přijet před západem."
YES! Rozradostnil jsem se, protože mastný vlasy, blbý hadry, všechno mi bylo jedno.. Hlavně, že bude focení! Je sluníčko, bude focení, Honza má radost! :))
Abysme vůbec byli schopní ještě něco vyfotit, domluvili jsme se, že se potkáme na nejvyšším kopci široko daleko tak brzo jak to jen půjde, což reálně znamenalo, že jsme se potkali 10 minut před západem sluníčka :D Ale toho dne jsem se nestresoval.
Nikča na sobě měla džínový lacláčky a oranžovej topík, k tomu rudý vlasy v copáncích (což znamenalo romantika nula :D), ale vlastně to celkem hezky ladilo tomu, co bylo kolem nás.. A pořád... pořád je to Nikča, pro kterou mám slabost, takže se to fotilo úplně překrásně a snadno.
Máme z tohodle focení i kus nějakýho videa, který sem pak picnu.. A když si ho pustíte, zjistíte, že jsme fotili ještě druhej outfit, ze kterýho jsem ale neudělal jedinou fotku :D :D .. a až to uvidíte, tak uvidíte proč.. :D .. Ale tahle první (a tím pádem jediná) sérka se mi moc moc líbí!
Jo a taky uvidíte, jak jsem Nikču poslal stoupnout si na lavičku, aby si v zápět píchla do nohy rezavej hřebík :D :D ježiši, na to jsem už málem zapomněl... (žije) :D
I když to byla absolutní rychlovka, tak to vlastně pro mě bylo hodně speciální.. Protože toho večera, když se setmělo a přestal foukat vítr, tak bylo najednou tak krásně, že jsme po pár cigaretách s Nikčou roztáhli na zemi kus nějaké deky a čuměli pár hodin na hvězdy a povídali si o všemožných kravinách a bylo to tak fajn, že na to vzpomínám ještě teď, o půl roku pozdějc, protože jsem tenkrát v sobě zase trochu probudil toho mýho uspanýho vnitřního 15-ti letýho snílka a romantika a tak trochu si ho v sobě držím probuzenýho dodneška :))
No a pak to bylo taky speciální v tom, že to bylo poslední focení na dalšího půl roku, což jsem tenkrát ještě nevěděl, ale teď už to vím... A věřte mi, že kdyby to bylo jen na mě, že fotím každej druhej den a každej první bych upravoval fotky a všechno to sem ládoval, ale normálně.. jsem nebyl schopnej domluvit žádný focení v interiéru přes celou dlouhou zimu.., až jsem si skoro začal myslet, že jsem nějakej pošahanej, nebo že bych už neměl vystavovat videa, aby se holky nebály, nebo nevim..
Vymyslel jsem si spoustu příběhů v hlavě o tom, čím to může být.. Ale díky bohu... teď už mám v kalendáři zase obsazený nějaký termíny a doufám, že to zase rozjedu, protože až na pár zakázkových focení přes podzim a zimu jsem vlastně nevyfotil nic a už mám zase fotografický sebevědomí až kdesi v mínusu, tak snad... snad to dám, kurva! Už totiž foťák v ruce a před sebou nějakou babu potřebuju jak sůl! ..