(Fotky) Adriana a rudá stěna

Já jsem kdysi natáčel video o tom, jaký všechny světla používám (btw jestli jste neviděli, je to podle mě jedno z mých nej videí) a na konci, úplně náhodou, jsme s bráchou natočili úsek, kde jsem barevně osvítil stěnu a pomocí projection lens jsem na sebe promítl obdelník. A když jsem to pak při střihu uviděl, tak jsem si hned na papírek napsal "Honzo, rozhodně tohle zkus s nějakou modelkou!" .. A uplynuly roky, papírek vybledl, já na to zapomněl a nejspíš by se to už nikdy nestalo.

Ale toho večera, když jsme s Adriankou dokončili sérii, ze které jsem byl mírně v rozpacích, když jsem se šel do kuchyně napít kapky vody, zakopl jsem náhodně o tašku právě s projection lensem.. :D .. Takže ten můj bordel v celym bytě (kterej už jsem dneska, když to píšu, samozřejmě dávno uklidil) nakonec přece jenom k něčemu byl!

A tahle malá shoda náhod mi připomněla právě ten můj papírek a vzkaz, kterej jsem sám sobě napsal a byla to přesně ta správná chvíle, protože jsem do toho momentu vůbec netušil, co budeme fotit dál. Takže mi to vesmír poslal.. :D ... Takže až si příště o něco zkopnete palec, vzpomeňte si taky na to, že k vám promlouvá vesmír! :D

Okamžitě jsem teda vzal mou oblíbenou barevnou trubku, nasvítil jsem zeď na rudo! .. Teda.. napřed jsem zkoušel zelenou, protože zrzka, chápete.. ale to vypadalo jako StandaShow focení :D .. takže jsem zkusil modrou, fialovou, oranžovou, žlutou, ... a až pak jsem došel na rudou a ta teprve začala Adriance slušet. Dodalo jí to jakousi.. jedinečnou sílu, jiskru v očích a tajemnost. No a to se mi samozřejmě líbilo :))

Takže pak už jsme jen začali experimentovat s obrazcema, pózama a celkovou náladou.. a lezla z toho jedna krása za druhou. Mám z téhle série zase jednou velkou radost a už se těšim, až budu vydávat ZeMAG, ve kterým tyhle fotky budou ve velkym! Pokud v galerii najdete nějaký svoje oblíbence, pošlete mi do komentů čísla! :))

No a to je všeckooo! :) Hodil jsem pak Adrianku domů, stavil se na hranolky na Mekáči a říkal jsem si, že takhle by to vesměs mohlo být každej den a usínal jsem s nevšedním pocitem toho, že jsem zase dokázal vytvořit kus něčeho dobrýho, na co se budu rád koukat i po letech. A to se moc často nestává. Takže hurá!